Založit webové stránky nebo eShop

Příznaky EFS

Příznaky Episodic Falling Syndromu

 

Symptomy EFS jsou popsány jako soubor příznaků, z nichž každý jedinec může vykazovat individuální kombinaci některých z nich. Všechny symptomy mají společnou neschopnost uvolnit napjaté svaly.

Četnost, typ a intenzita záchvatů mohou v průběhu života stoupat, klesat nebo se střídavě měnit. Onemocnění je popisováno jako neprogresivní (nedochází k takovému zhoršování stavu, které by vedlo ke smrti jedince). Zdá se, že postižení EFS nemá výrazný vliv na délku života jedince.

 

Postižení jedinci při záchvatech zůstávají při vědomí, vnímají  své okolí a majitele a dle síly záchvatu se mohou snažit reagovat na povely (na rozdíl od záchvatů epilepsie). Nedochází k oslabení svěračů, postižený bez problémů udrží moč i stolici.

Mezi mírné příznaky patří chvilkové ztuhnutí uprostřed pohybu, může být patrná nekoordinace pohybu předních nebo zadních končetin při běhu, hypermetrické (přemrštěné) kroky, králičí běh (bunny hopping). Někdy se u postižených jedinců vyskytuje "syndrom chytání much", ale může být i příznakem jiných onemocnění (atypická epilepsie atd.)

Častá je ztuhlá chůze se skloněnou hlavou, jedinec někdy chodí k jedné straně, nebo má vyklenutý hřbet se ztuhlýma zadníma nohama a není schopný se pohnout - z této pozice může upadnout dopředu na hlavu nebo na bok.

Po pádu většinou pokusy vstát vedou k dalšímu pádu v důsledku dočasné ztráty kontroly nad zadními končetinami, jedinec často leží na boku se ztuhlýma zadníma nohama, končetiny se mohou cukat. Může dojít náhlému natažení jedné nebo obou předních končetin, někdy až nad hlavu

V těžkých případech může nastat válení se ze strany na stranu nebo i přes hřbet, slinění, vypoulení očí, ztuhnutí svalů s neschopností rozevřít čelisti. Někdy se postižený jedinec dostane do pozice s předními končetinami přitaženými k tělu a zadními končetinami ztuhlými.

 

Po mírném záchvatu jedinci obvykle pokračují v původní činnosti, jakoby se nic nestalo. Po těžkých nebo dlouhých záchvatech může přetrvávat těžké oddechování a únava, pes by měl odpočívat a spát. Štěňata jsou po těžkých záchvatech někdy vyděšená a déle jim trvá, než se uklidní. Většina postižených jedinců si s věkem na tyto stavy zvykne.

U některých jedinců dochází vlivem dlouhých těžkých záchvatů k trvalému neurologickému poškození, kdy se záchvaty neustále opakují a situace není řešitelná jinak než euthanasií postiženého.

 

 

 

TOPlist