Využití dědičnosti EFS v chovu
Využití dědičnosti EFS - zařazení přenašečů do chovu
Podle prvních statistik zpracovaných v Anglii laboratoří AHT je v celé populaci kavalírů 19,1% přenašečů. Strakatí (tr+bh) jsou na tom o něco lépe, přenašeči tvoří asi 10% populace. U testovaných jednobarevných (bt+ru) kavalírů ale přenašeči tvoří 35%! Tato statistika byla provedena na základě testování kavalírů žijících výlučně v Anglii, ale nelze předpokládat, že na tom budou čeští kavalíři podstatně lépe. (Statistika týkající se českého chovu kavaírů zatím bohužel není k dispozici.)
Celá zpráva je dostupná zde a obsahuje i data týkající se Curly Coat Dry Eye Syndromu.
Uvedená čísla ukazují, že je zastoupení přenašečů EFS v populaci plemene Kavalír King Charles španěl velmi časté a proto není rozumné vyřadit z chovu všechny přenašeče najednou (v tomto duchu jsou dána i doporučení od AHT). Pokud by byli všichni carrier jedinci z chovu vyřazeni, došlo by k významnému omezení genofondu, zvýšení koeficientu příbuznosti a tím i riziku rozvoje dalších geneticky podmíněných nemocí. Kavalíři trpí na onemocnění srdce, patel, kyčlí, očí a syringomyelii - a to jsou jen ty nejčastější nemoci, u kterých jsou dědičné dispozice známy. Existuje i možnost rozvoje dalších onemocnění, jejichž výskyt je vzácný a genetický základ nebyl dosud potvrzen a unáhlenou snahou vymýtit jednu nemoc by se mohlo takové onemocnění zafixovat.
Opět dávám za příklad chovatele labradorských retrieverů - kromě RTG vyšetření na dysplazii kyčelních a loketních kloubů (DKK, DLK) mají genetické testy hned na několik nemocí - již zmiňovaný Exercise Induced Collapse (EIC), Progresivní atrofie sítnice (Prcd-PRA), Centronukleární myopatie (CNM/HMLR), Retinální dysplazie a dwarfismus (OSD) a Narkolepsie (NARC). Při takovém počtu genetických nemocí je téměř nemžné najít větší počet jedinců, kteří budou mít všechny testy negativní. Pokud by se chovalo pouze na jedincích, kteří mají všechny testy čisté a přenašeči by byli z chovu vyřazeni, došlo by k takovému zúžení genofondu, že by byl chov labradorů prakticky zlikvidován (přehled gen. onemocnění u labradorů je zde).
Chov na přenašečích genetické nemoci je tedy možný, protože tito jedinci mohou být v ostatních aspektech velkým přínosem v chovu, ať již jde o zdraví, exteriér nebo dostatečnou genetickou rozmanitost. Nutné ovšem je vyhnout se odchovu postižených štěňat, kdy jejich život je jen trápením.
Proto je nutné používat přenašeče pouze v kombinaci
s vyšetřeným čistým (clear) jedincem!!!
Záměrné použití dvou přenašečů v chovném páru by mohlo být klasifikováno jako týrání chovem, což je porušení Zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Vzhledem k charakteru onemocnění by v chovu nikdy neměl být použit jedinec postižený EFS, a to ani v případě, že nemá žádné příznaky onemocnění!!!